co ještě nevíte

O historii modrohorských obcí

marker Modré Hory

Pětihvězdí jihomoravských vinařských obcí je odedávna známé svými nejen červenými víny ze svahových viničních poloh rozložených okruhem ve zvlněné krajině. K rovinatému jihu otevřená „Rukapáně" je jako úrodná a mozolnatá dlaň, z níž vychází pět čilých a tvořivých prstů, které modelovaly svahy v okolí lidských sídlišť do tvaru polí, sadů, vinic i lesů. Těmi pomyslnými prsty prochází náhodný poutník a slabikuje jejich jména jak by četl radost z doteků dětské ruky: Velké Pavlovice, Němčičky, Bořetice, Kobylí a nejvýš položená Vrbice. Více o historii těchto modrohorských obcí se dočtete níže.



VELKÉ PAVLOVICE

Poprvé se ves připomíná roku 1252, kdy její majitel Boček z Obřan dává část vinného desátku cisteriánskému klášteru ve Žďáře. Její majitelé se velmi často střídali jako i v ostatních vsích a městečkách tohoto kraje. Když roku 1512 daroval Vilém z Pernštejna svému zeti Jindřichovi z Lipé, jenž v té době držel pavlovický statek, také panství Hodonín, byl osud s tímto panstvím svázán až do zániku patrimoniální (svobodné pozemkové vlastnictví) správy v roce 1848.


Ani spojení s hodonínským panstvím však Pavlovice neušetřilo častých změn majitelů, ke kterým docházelo buď prodejem, nebo konfiskací (zabavení) a předáním do držby jinému feudálovi. Tyto změny probíhaly v podstatě po první tři čtvrtiny bouřlivého a krutého 17. století, jež významně ovlivnilo stav městečka. Před zakoupením statku Bedřichem, hrabětem z Oppersdorfu, v roce 1676 však byl statek zkonsolidován a od té doby se o Pavlovicích mluví jako o Velkých Pavlovicích. Pro svou vzdálenost od centra byl však statek spravován jako samostatný a patřilo k němu 8 vesnic z okolí. Posledním majitelem panství byla císařská rodiny Habsburků od r. 1762 do 1921. V r. 1891 byly Velké Pavlovice povýšeny rozhodnutím císaře Františka Josefa I. na městečko - městys a od roku 1967 se staly městem.
Více o historii města Velké Pavlovice ...

 

NĚMČIČKY

Nejstarší historický záznam o Němčičkách je z roku 1349, a to v Zemských deskách olomouckých, kde je uváděn název obce Nyempczicz. Tehdy patřily Němčičky Čeňkovi a Levíkovi z Boleradic. Levík (Těmík) v roce 1350 změnil svůj přídomek a psal se poté vždy z Němčiček. V témže roce získává Levík také díl vsi Morkůvky. Tím byl osud obou obcí těsně spojen, neboť měly od té doby až do pádu feudalismu stejného majitele. Z dědiců Levíkových uveďme Crhu z Němčiček. V dalších desetiletích se mezi majiteli Němčiček vystřídala řada šlechticů, z nichž nejvýzmanmější byli v letech 1433 – 1490 vladykové ze Zástřízl.


V roce 1433 získali ves bratři Ondřej, Václav a Jan z Chvalkovic, řečení ze Zástřízl. V držení obce se pak vystřídali Jan Mléčko ze Zástřízl a na Hluku a vdova Anna z Tvorkova. Mléčkova dcera Eliška se v roce 1490 provdala za Jana z Potnštejna, který se později stal spolumajitelem Němčiček. V roce 1519 odkázala, tehdy již vdova, Němčičky svým synům Václavovi, Zdeňkovi, Burianovi a Hynkovi. Po roce 1542 se majitelé často střídali. Po pánech z Pernštejna to bylo město Brno, pak Pertolt z Lipé, nejvyšší maršálek království českého, páni z Boskovic a Čeněk z Lipé. Ten roku 1583 připojil Němčičky ke svému panství hodonínsko-pavlovickému.
Více o historii obce Němčičky ...

 

BOŘETICE
 

První písemná zmínka o Bořeticích pochází z roku 1222, kdy je ve vsi Poratiz jmenován dědičný rychtář Wido – Vít. V roce 1341 se část vesnice dostala do majetku významného moravského rodu pánů z Kunštátu. Po celé řadě dědických změn v držení vsi získal zboží v roce 1617 Zdeněk Žampach z Potenštejna. Tím byla obec spojena s hodonínským velkostatkem, jehož osud sdílela až do zániku patrimoniální správy v roce 1848.


Bořetice se 60 osedlými sedláky patřily před třicetiletou válkou mezi menší sídliště. Již v roce 1605 byla ves i s kostelem vypálena uherskými povstalci Štěpána Bočkaje. Následující třicetiletá válka v letech 1618–1648 znamenala pro kraj v okolí Bořetic pohromu, neboť v Bořeticích samých zůstalo jen sedm osedlých gruntů a ves patřila k nejvíce zničeným sídlištím na teritoriu nynějšího okresu Břeclav.
Více o historii obce Bořetice ...

 

KOBYLÍ
 


Krajina kolem Kobylí byla osídlena již v pravěku. Svědectví o tom podává celá řada archeologockých nálezů. Rozlehlá vodní plocha Kobylského jezera, zvlněná krajina a příjemné klima poskytovaly ideální podmínky pro život. Na úsvitu historické doby, tj. na sklonku 11. století, bylo okolí Kobylí relativně dosti osídleno. Svědčí o tom jména obcí a četné vykopávky. Celé území bylo původně knížecí, ale knížata dávala jeho části výsluhou velmožům.


Konec 12. až pol. 13. st. je předpokládaný vznik osady. Tehdy náleželo např. Kobylí a Pavlovice snad pánům z Obřan. První zmínka o držiteli hodonínského panství, kterým byl Přibyslav z Křížanova je z roku 1241. První písemná zmínka o Kobylí psáno jako "COBILE" v darovací listě pána Bočka z Obřan (+1255) pro cisterciácký klášter ve Žďáru, potvrzené markrabětem Přemyslem Otakarem II. - podnět k založení klášterního dvora. Z roku 1255 existuje první písemná zmínka o kobylských vinohradech a samotná existence kostela v Kobylí je zapsána z roku 1261.
Více o historii obce Kobylí ...

 

VRBICE
 

Vrbice vznikla za německé kolonizace kolem roku 1220 a byla nazvána Michelsdorf (toto jméno Němci užívali ještě v 18. století). První zmínka o ní je v listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1222. Obývali ji svobodní lidé s povinností strážní a vojenské služby. Na návrší, kterému se odjakživa říkalo „Stráž“, zaplály ohně, které varovaly okolní vesnice pokaždé, když nepřítel překročil zemské hranice. Lidé se pak schovávali do podzemních úkrytů zvaných lochy.


Název Vrbice – německy Wurbitz, je odvozen od velkého množství vrb. Zajímavý je i vývoj názvů dnešní Vrbice. V období první písemné zmínky o obci v roce 1222 to byla Vrbic, v r. 1269 – 1750 Michelsdorf, r. 1850 Wrbitz. Vrbice se pravděpodobně počeštila ještě ve 14. století. Roku 1356 obec vlastnil Vratislav z Vrbice a r. 1381 Hrzka z Želevic, poté bratři ze Soběbřich, Jindřich z Višňového a Protivec ze Zástřizl. R. 1512 ji vlastnil Kuna z Kunštátu. Odtud Vrbice náležela k panství čejkovickému. Po Bílé hoře přešly Čejkovice spolu s Vrbicí do vlastnictví jezuitů a po zrušení řádu přikoupil Josef II. panství k Hodonínu. V první polovině 17. století bylo ve vsi 41 obyvatel a svobodný dvůr „Ondriašovský“ se 3 lány (= 180 měř). Během třicetileté války zpustlo 25 domů i dvůr.
Více o historii obce Vrbice ...

 

O historii modrohorských obcí

Modré Hory

+420 603 534 595
info@modrehory.cz

www.modrehory.cz

Vyhledávání